Počet obyvatel: 242
GPS lokalizace: 50° 24‘ 19.313“ N, 14° 11‘ 43.272“ E
Nadmořská výška: 170 m n. m.

Stručná historie obce

Původ jména osady je možno vysvětlit několika způsoby, z nichž nejpravděpodobnější je, že se jedná o „ves, kde se přestali vyskytovat vlci“. Četné nálezy popelnicových pohřebišť v okolí Přestavlk dokazují osídlení lokality již v dobách pohanských. První písemnou zprávou o obci je připomínka v majetkovém soupisu kláštera benediktýnek u kostela sv. Jiří v Praze z roku 1227, jemuž patřila až do roku 1437. Dalšími majiteli Byli Zajícové z Házmburku, Šternberkové či Dietrichsteinové (1676 – 1848). V 50. letech 19. století, tak jako v ostatních městech a obcích, byla vrchnostenská správa nahrazena správou státní.

Osudovou se mohla pro Přestavlky stát třicetiletá válka,kdy byly zcela vydrancovány a vypáleny tak, že několik let ležely v sutinách.

1. Pískovcová 2,45 metrů vysoká Boží muka za obcí z roku 1541 s vytesaným nápisem „MDXXXXI LETA PANIE NA PAMATKU (1541)“. Červený kalich s hostií je obrácen směrem k východu. Obdobná Boží muka stojí i ve vsi (foto číslo 2.)

3., 4. V obci je několik zděných objektů – bývalých selských usedlostí – se „sluncovými“ vraty, která se dnes na Podřipsku vyskytují již jen vzácně. Na fotografi ích domy č.p. 2. a č.p. 6.

5. Pomník odhalený 3. června 1935 k 100. výročí české hymny „Kde domov můj“ s pamětní deskou věnovanou 13 občanům Přestavlk, kteří padli v 1. světové válce.

6. Kaplička z roku 1851 na návsi za pomníkem české hymny.

7. Nový kulturní dům s restaurací byl otevřen 16. prosince 1972.

TIP spolku Říp

Lidová architektura na Podřipsku

Podřipsko se svou lidovou architekturou přimklo ke středním Čechám, s nimiž ho pojily staré tradice. Architektura lidových staveb se vázala na středočeský zděný dům na jihu regionu, kdežto na severozápadě proniká do oblasti dům hrázděný.

Dřeva bylo na Podřipsku málo, jen v lužních lesích okolo Labe a Ohře. Po jejich vykácení se sem muselo dovážet a tak v této oblasti převažuje dům zděný, který lze již od 14. století zařadit k tzv. komorovému typu – ze střední síně, přístupné ze zápraží, se vstupovalo přímo do světnice umístěné pod štítem. Komor bylo často více, bývaly propojeny a přístupny zevnitř i ze zápraží. Komory bývaly funkčně rozděleny – první byla vejmiňkem, další jako skladiště. V zadní části síně byla tzv. černá kuchyně, která z usedlostí vymizela v 19. století. Místy se dochovala jen chlebové pece. Dispozice usedlosti vypadala tak, že vpředu bylo vlastní obytné stavení, za ním chlévy a příčná stodola. Oproti stával špýchar a hospodářské objekty.

Oproti zděnému domu se hrázděný dům vyznačuje použitím kombinované technologie – dřeva k vybudování nosné kostry a různorodého materiálu k výplni volných polí. Většinou byla pole vyplňována kolíky s proutím a omazána hlínou smíšenou se řezankou.

Tradiční typ domu se na Podřipsku udržel až do 19. století. Kolem roku 1848 nastal radikální převrat. Zaváděná cukrovka nahradila pěstování obilí a přinášela pěstitelům značné zisky. Změnil se životní styl, došlo i na obytné domy, tentokrát stavěné podle plánů městských architektů a se změněnou orientací.

Podřipské vsi byly většinou vesnicemi návesního typu. Na návsi se rozkládaly nejvýstavnější statky a soustřeďoval se tu společenský život. Bohaté statky se dědily z rodu po několik pokolení a často, když se sem dostal jiný majitel, původní rodové jméno držitelů statku po řadu generací se drželo dále. Na návsi stávala obecní kovárna, kde si hospodáři dali podkovávat koně, zhotovovat nářadí, opravovat pluh. Dále zde bývala hospoda, kam se scházeli nejen hospodáři, ale celá vesnice – samozřejmě při dodržení hierarchie. Zvlášť seděli sedláci, zvlášť chalupníci i čeleď. Podle velikosti a významu obce stával na návsi kostel popřípadě alespoň kaplička. Kostel býval vždy položen na nějaké terénní vyvýšenině, tak aby vévodil okolí. Někdy na návsi byl i rybníček, popřípadě jí protékal potok. Možností se naskýtala celá řada a ty vtiskly každé vesnici specifi cký charakter.

Dokumentací lidové architektury na Podřipsku se zabýval Karel Rozum, kterému pomáhal František Kučera. Jejich kresby se dostaly na okresní i na celonárodní Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895. I přes tento velký přínos je lidová architektura v tomto regionu málo dokumentována a poznána.

(volně podle Jana Šťovíčka „Lidová architektura Podřipska“)