Vrchol Řípu byl v starší i novější historii svatyní lidu pod ním žijícího. Zcela jistě zde bylo pohanské kultovní místo, stával zde patrně dřevěný kostelík, který nechal v roce 1126 přestavět Soběslav I. na počest vítězství nad císařem Lotharem III. V bitvě u Chlumce. Tato sakrální stavba patří i po stránce architektonické k nejstarším a nejpozoruhodnějším v Čechách. Svým typem i půdorysem je jedinečný. Zatímco ostatní podobné románské rotundy tvoří okrouhlá loď s polokruhovou apsidou, má řipská stavba i kulatou věž.

Zprávy o opravách rotundy pocházejí až z 18. resp. 19. století. Na počátku 18. století, patrně v období oprav roudnického kostela, byl zbudován v západní věži hlazený černý pseudogotický portál, v roce 1798 byla kaple pouze omítnuta, v roce 1826 byly odbourány dvě nízké budovy přilehlé k jižní části hlavní lodi, kde žil do roku devadesátých let 18. století poustevník z kongregace sv. Ivana. Velká oprava z let 1869 – 1881 byla provedena z hlediska původního vzhledu stavby provedena necitlivě a byla již současníky posuzována značně rezervovaně. Vchod byl sice opět prolomen v původním místě jižní stěny hlavní lodě, ale úprava oken, likvidace starého oltáře a mobiliáře a další úpravy stíraly románský ráz svatostánku. Další oprava byla provedena až v letech 1920 – 1930 roudnickou fi rmou Hádl – Hájek. Současná úprava kaple, zejména jejího vnitřku pochází z opravy ze 70. let 20. století. Poslední oprava proběhla v roce 2009, kdy bylo opět omítnuto kvádříkové zdivo režnou omítkou.

Stavba je zasvěcena sv. Jiří a sv. Vojtěchu a každoročně se zde koncem dubna, kdy si tyto světce připomínáme, konají řipské pouti. Jejich tradice sahá až do 16. století, zakázány byly pouze v období vlády Josefa II., kdy byl mimo jiné zrušen i řipský hřbitov. Změny doznaly pouti i v padesátých letech 19. století. Po pádu koňského kramářského spřežení ze svahu u Mělnické vyhlídky bylo zakázáno stavět stánky a boudy na vrcholu a pouť se přesunula na úpatí hory. V období totalitního režimu se pouti v podstatě konaly, ale byly přejmenovány na Mírové manifestace, Setkání mládeže apod.

1. Kaple sv. Jiří a sv. Vojtěcha stojí na místě bývalého dřevného kostelíka. Její realizace pochází z roku 1126. Jedná se o románskou rotundy sestávající se ze tří částí. Prostřední, hlavní loď kruhového půdorysu má průměr 6,20 m a k ní přiléhá kruhová oltářní apsida s průměrem téměř polovičním (3,40 m). Spojení s hlavní lodí je uskutečněno tzv. vítězným obloukem. Oproti jiným stavbám tohoto typu se liší přistavěnou západní kruhovou věží o průměru 2,62 m a výšce 15 m, která slouží jako zvonice. Ke kapli přiléhal také hřbitov, který však byl v roce 1784 zrušen.

2. Pohled na část hlavní lodě a oltářní prostor v současnosti. Původní vybavení těchto prostor se nezachovalo – bylo zničeno při opravách v letech 1869 – 1881. Při těchto úpravách byl původní oltář nahrazen novým, duchu doby odpovídajícím. Byl mramorový od Karla Hartmanna z Prahy. Další změna přinesla v 70. letech 20. století radikální změnu – místo oltáře byly umístěny 4 sloupky s prstí od Chlumce, z husitského bojiště od Ústí n. L, z Terezína a od Dukly. Teprve devadesátá léta vrátila vzhledu kaple její církevní ráz. Proto zde dnes můžeme vidět kamenný jednoduchý oltářní stůl, nad ní visící kříž s tělem Ježíše Krista, sochu sv. Jiří a další atributy ke kapli přináležíjící.

3. Socha sv. Jiří, jemuž je kaple původně zasvěcena. Svatojiřské svěcení v raně křesťanské době, kdy symbolický drak pohanství ještě nebyl zcela přemožen bylo typické pro onu dobu. Tato kamenná polychromovaná socha byla původně součástí nově zbudovaného oltáře v roce 1881 a zhotovil ji pražský sochař Eduard Veselý, jak dosvědčuje podpis na podstavci. Později byla přemístěna k severní stěně oproti hlavnímu vchodu do kaple. Dnes ji můžeme spatřit vpravo vedle tohoto vchodu. Nelze si u této sochy odpustit vzpomínku na staré svatojiřské pouti, kdy se procházelo okolo ní, zejména vdavekchtivá děvčata. Na kterou prý sv. Jiří o pouti mrkne, ta do roka vstoupí do svazku manželského. Tenkrát tam bývaly tlačenice a nejedno z děvčat si „kolečko“ zopakovalo.

4. Socha umístěná oproti hlavnímu vchodu, pocházející ze 70. let dvacátého století, je symbolikou příchodu Slovanů na naše území. Znázorňuje přechod od kočovného způsobu života v život zemědělský. Autorem sochy je Stanislav Hanzík, který mimo to je tvůrcem i sochy sv. Vojtěcha na roudnickém náměstí, či kašny Jana z Dražic v rajské zahradě augustiniánského augustiniánského kláštera při kostelu Narození Panny Marie v Roudnici n. L.

5. Nad vchodem do věže z prostoru hlavní kruhové lodi je umístěn v tympanonu reliéf souboje sv. Jiří s drakem. Tento lunetární výjev zdobil původně od roku 1881 vstup do kaple. Posléze byl přenesen nad nově zřízený vchod do věže z hlavní lodi. Jedná se o dílo sochaře Bernarda Otto Seelinga z 80. let 19. století. Bohužel, již v 19. století interpretované zásahy „surových rukou“ způsobily jeho téměř dokonalé setření, takže dnes je jen velmi těžko rozpoznatelný.

6. Žebřík stoupá v západní věži ke zvonům. Jsou zde umístěny dva – jeden z roku 1491 a druhý z roku 1509. Oba dva ulil patrně, podle nápisů a stylu písma na nich, stejný zvonař –mistr Tomáš z Litoměřic. Zvony byly původně tři, ale jeden z nich se stal v 18. století terčem ziskuchtivých obyvatel Podřipska. P. Valerián Jirsík, že byl shozen z věže a rozrazil se. Byl poté převezen do sakristie roudnického kostela, až se stal obětí loupežné ruky světové války (první), jako noho jiných“.