Dnes je tomu jinak. Koncem devadesátých let minulého století byla za obcí Liběchov vysázena vinice „ Na soudném“ o výměře necelých padesát hektarů. Je to nyní největší ucelená viniční parcela v Čechách.Vinaří zde od malovinařů až po vinařské firmy celá řada nadšenců.

Jedním z nich je pan Vojtěch Frundl z nedalekého Liběchova-Boží vody.Pan Frundl vinaří téměř 21 let,jeho první vinička měla 280 hlav a nacházela se kousek za Vehlovicemi na původní vinici Ferdinanda,kterou obhospodařoval bývalý Státní statek Mělník.

V odrůdovém zastoupení zde převládal zejména Ryzlink rýnský a Tramín červený, což bylo ideální pro polohu vinice ležící těsně nad hladinou řeky Labe-odraz slunečních paprsků vyhříval půdu doslova vypaloval hrozny, které pak dosahovaly cukernatostí kolem 24 stupňů.

Po jedenácti letech vinici na Ferdinandě pan Frudl opouští a pouští se do boje s plevely nové vinice“ Na soudném“,kam do výstavby pět let nevkročil vinař. Doslova na kolenou jsem tam vídával tohoto vinaře, jak zachraňuje každý keř Ryzlinku rýnského od záhuby. Dnes se tam pyšní čtyřmi řadami po dvou stovkách keřů „rýňáku“.

Letošní sklizeň byla pěkná,o cukernatosti 22,3stupňů. Víno z této vinice mívá jemný buket rozkvetlé lípy,příjemných tónů zelených jablek pěknou kyselinkou. Vždy se těším na setkání s kamarády malovinaři, kdy si vzájemně koštujeme svá vína, a ten Vojtěchův „rýňák“ je vždy nejlepší. Myslím že je to láskou ke každému keři, jakou pan Frudl své vinici dává.

Vojtěch Frundl ve své vinici na Soudném

Dalším malovinařem je pan Jindřich Prajsner z Mělníka, který vinaří čtvrt století na vinici Pelunecké nacházející se mezi Liběchovem a Štětí. Pan Prajsner pochází z Orlovic na Vyškovsku. V roce 1957 se přiženil do více než tři sta let starého domu v těsném sousedství mělnického náměstí Míru. Je dnes posledním vinařem, který má uskladněno své víno v podzemí Mělníka. V domě, ve kterém bydlí, dříve velice dobře prosperoval zájezdní hostinec Císaře Rakouského a dvě patra sklepů sloužila k uskladnění vína, piva a potravin. Ze spodního patra se dalo projít dalšími sklepy až ke studni, která je umístěna asi čtyři metry pod povrchem náměstí a je hluboká kolem osmdesáti metrů. Takto důmyslně propojené sklepy velice dobře fungovaly v dobách obléhání města, kdy obyvatelé měli volný přístup ke studni. To mi bylo povinností sdělit návštěvníkům serveru Podřipsko.cz v souvislosti s panem Prajsnerem, který je jedním ze zachránců vinice Pelunecké. Během posledních deseti let mu bylo líto opuštěných vinic, a tak si je pronajímal. Celkový počet keřů dosahuje nyní k jednomu tisíci Ryzlinku rýnského a 150 keřům Kerneru. Práce na této vinici je velice obtížná, téměř se tu nedá použít žádné mechanizace a v letních měsících se tu přes vysokou teplotu dá pracovat pouze brzy zrána nebo pozdě večer. Letošní úroda byla velmi pěkná o cukernatosti rovných 22 stupňů. Vína mají nezaměnitelný charakter starých klonů Ryzlinku rýnského a s velice jemnou kyselinkou a úžasným buketem lipového čaje oslazeného medem.

Jindřich Prajsner na vinici Pelunka

Vojtěch Frundl a Jindřich Prajsner na Pelunce, v pozadí Labe.

Autor (Mirek Říha) a Vojta Frundl.

Pohled ze svážné vinice směrem k Řípu