ČLÁNKY
Pevninská Střední Amerika (Seminární práce - Zeměpis) Autor: Mgr. Petra Kratochvílová
2002-04-24 13:33:17 Četlo: 14842 0 komentářů

Úkolem naší seminární práce je celkové pojednání o zemích Pevninské Střední Ameriky, a to o Mexiku, Guatemale, Belize, Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui, Kostarice a Panamě. Všechny tyto země se nacházejí na pomyslném pevninském mostě, který spojuje Severní Ameriku a Ameriku Jižní. Kromě polohy mají společný i historický a současný vývoj. Tudíž se v jednotlivých bodech budeme zmiňovat o celé oblasti najednou a pouze v rámci těchto bodů uvedeme případné rozdíly.


1.Poloha

Pevninská Střední Amerika je území mezi 33° a 7°severní šířky, na západě ohraničené 117° západní délky a na východě 77° západní délky. Západní pobřeží lemuje Tichý oceán, východní Mexický záliv a Karibské moře. Na severu hraničí Mexiko s USA, na jihu Panama s Kolumbií. Zmiňované Mexiko je daleko největším státem Střední Ameriky, na poslední příčce se nachází Salvador. K Střední Americe patří 2 větší poloostrovy, a to Kalifornský a Yucatán.

2.Přírodní poměry
2.1 Povrch

Většinu území celé oblasti zaujímají hory a náhorní plošiny. Hlavně v Mexiku jsou pokračováním systému Kordiller z USA za hraniční řekou Rio Grande. Pokračováním Pobřežního pásma jsou hory na úzkém Kalifornském poloostrově, který se v délce 1250 km táhne paralelně se západním pobřežím. Asi 500 km na západ v Tichém oceánu leží vulkanické ostrovy Revilla Gigerdo. Na západě se nad úzkou pobřežní nížinou táhne pohoří Sierra Madre Occidental, východní zase lemuje Sierra Madre Oriental. Mezi nimi se rozkládá široké Mexické plató s bezodtokovými pánvemi, které přechází na jihu v Mesu Central s řadou mohutných sopek na okraji. Nejvyšší z nich jsou Citlaltépetl ( Orizaba ) a Popocatépetl. Na jih od Mesy se táhne pohoří Sierra Madre del Sur, které od hor přecházejících do Guatemaly odděluje nízká Tehuantepecká šíje. Celá oblast leží v geologicky nestabilní části světa. Četné oblasti trpí častými zemětřeseními a sopečnou činností. Jen v Guatemale se nalézá asi 33 sopek, v Salvadoru 20, v Nikaragui 40 . Střed oblasti vyplňuje středohorský terén a různě hornaté vysočiny. Kostarikou prochází os severozápadu k jihovýchodu pohoří Středoamerických Kordiller. Od hranic s Nikaraguou se táhne úzké a nejnižší pásmo Cordillery de Guanacaste se čtyřmi sopkami. Na ni navazuje mnohem vyšší Cordillera Central s Volcánem Irazú (3452m). Mezi tímto pohořím a nejvyšším sopečným pásmem Cordillera de Talamanca, které již vyplňuje téměř celou šíji, leží Meseta neboli Valle Central, kde je hlavní město San José. Celá oblast je opět sužována vulkanickou i seismickou činností. Panamou prostupuje vulkanická Cordillera de Veragua, která je pokračováním pokoří z Kostariky. Zde se také tyčí nejvyšší hora – Volcán Barú (3478m). Dál na východ se táhne až téměř k průplavu horské pásmo Serrania de Tabasará.



Samozřejmě se ve Střední pevninské Americe nachází i nížiny. Ta první široká pobřežní nížina Mexického zálivu se od hranic s USA k jihu sužuje, ale na jihovýchodě zaujímá celý poloostrov Yucatán. V jižní části je značně bažinatá a s četnými lagunami a písečnými kosami. Severní polovinu Belize tvoří nížinná vápencová tabule Yucatánu, částečně vyplněná bažinami. Dále se nížiny nacházejí při pobřeží s Karibským mořem. Z nich se ovšem velmi rychle do vnitrozemí zvedá horské pásmo. Větší nížina se rozkládá na rozhraní států Honduras a Nikaragua. Dále k jihu následuje nezdravé bažinaté pobřeží Moskytů s lagunami na východě a jezera Managua a Nicaragua na západě. Na pacifickém pobřeží sahají hory většinou až k moři. Po obou stranách pohoří Serrania de Tabasará se rozkládají pobřežní nížiny, jen na poloostrově Azuero na jihu se terén opět strmě zvedá . Celou oblast uzavírá rozsáhlá Panamská nížina.


2.2 Podnebí

Klima Mexika se liší v závislosti na zeměpisné šířce i nadmořské výšce. Na dalekém severu nízké dešťové srážky a vysoké teploty vytvořily pouštní krajinu vyplňující bezodtokové pánve bolsony. K jihu přibývá srážek, které padají zejména v období od května do srpna. Nejvíce srážek ( přes 1500mm ) spadne v pobřežní nížině poblíž nejvyšších hor a ve státu Chiapas. Nejnižší a nejteplejší pásmo se nazývá tierra caliente. Od srpna do října trpí tato oblast tropickými hurikány přicházejícími především z Mexického zálivu. Ve výšce 800 až 1800m se rozkládá tierra templada ( mírné pásmo ), které zaujímá zejména okrajové oblasti centrálního plató. Velká část Mesy Central ale zasahuje do pásma tierra fría ( studené pásmo vesměs nad 2000m ), které končí hranicí vegetace. Nad 4000m je to tierra helada ( zmrzlá země ), kde jsou teploty trvale pod 10°C. Dále k jihu a jihovýchodu při přechodu do státu Guatemala a Belize je klima tropické se sezónními dešti, v horách podstatně chladnější a vlhčí. Prakticky celé území Belize dostává kolem 2000mm srážek. Pobřežní oblast trpí hurikány. Roku 1961 bylo jedním zničeno město Belize City a novým hlavním městem se stal vnitrozemský Belmopan. I státy Salvador a Honduras mají podnebí tropické a dostatek srážek, až 2500mm ročně, díky pasátovým větrům. Nikaragua má až 3x více srážek ( 6000mm ) a větší riziko hurikánů než pobřeží u Tichého oceánu. Mírnější teploty se vyskytují jen v severních horách. Východní svahy Kostariky a Panamy dostávají minimálně 2x více srážek ( přes 4000mm ) než pacifické pobřeží, které má výrazné období sucha, a je proto také teplejší.


2.3 Vodstvo

Největší řeky se nacházejí na severu : Rio Grande a Bravo del Norte. Z ostatních řek snad stojí za zmínku Usumacinta, Hondo, Lempa, Patuca a Coco. Největší jezera Nicaragua ( 8430 km2 ) a Managua leží ve státě Nikaragua. Mexická náhorní plošina je převážně bezodtoká, na východním pobřeží se nacházejí bažiny.


2.4 Rostlinstvo a živočišstvo

V severních polopouštích rostou jen kaktusy a xerofytní rostliny, ve vyšších polohách traviny, křoviny a sukulenty. K jihu je rostlinstvo stále bohatší, ale značná část lesů již byla vykácena, pouze na svazích západních hor rostou jehličnaté lesy ( borovice, vejmutovka a jedle ). Centrální plošiny pokrývají převážně stepní porosty. Jihozápad a Yucatán je porostlý suchým tropickým lesem, vyšší vlhčí polohy subtropickým lesem s duby a sosnami. Na jihu ve státě Chiapas roste tropický deštný les. Ten je domovem tapíra, mravenečníka, lenochoda, jaguára a ocelota, množství opic a papoušků. Ve stepních a polopouštních oblastech žijí americké antilopy, jelení zvěř, pásovci, hlodavci jako vačice, pumy a kojoti. V tropických lesích Peténu rostou cedry, mahagonové a kampeškové stromy. Nekultivované oblasti náhorních plošin pokrývá savana. K typické zvířeně patří jaguáři, pekari, různé opice a četní endemičtí papoušci. V řekách žijí krokodýli a mořské krávy. Pták quetzal je symbolem Guatemaly. Skoro polovinu území Belize pokrývají husté tropické lesy, zatímco řídké lesy a savana charakterizují závětrné oblasti na jihu. Pobřežní nížinu i úpatí hor Salvadoru pokrývá travnatá savana s palmami. Na svazích hor se uchovaly dubové a borové porosty. Většina území je zemědělsky využívána, a proto se divoká zvěř vyskytuje zřídka. Převládá kulturní krajina. Honduraské až kostarické pobřeží lemují porosty mangrovových bažin, na hranicích s Nikaraguou roste tropický deštný les. Ve vyšších polohách se vyskytují porosty dubů a borovic. Na tichomořském pobřeží převažuje dále savana. I přes mýcení lesů má země poměrně bohatou typicky středoamerickou faunu s množstvím druhů hmyzu, ptactva, plazů a savců jako pekari, puma, jaguár a tapír. Rostlinstvo a živočišstvo Kostariky je velmi bohaté, neboť mnoho druhů zde má svoji severní nebo jižní hranici rozšíření. Faunu zastupují k jihu zejména ptáci a motýli. Panamská flóra a fauna má jihoamerický charakter, velmi vysoké zalesnění, na východě deštný prales. V Mexiku jsou četné národní parky, nejvýznamnější : El Chico, Nevadó de Toluca a Popocatépetl.


3. Historický vývoj

Téma historie střední pevninské Ameriky je velice obsáhlé. Proto bychom se chtěly jen krátce zaměřit na první americké civilizace, na příchod Evropanů a na nejdůležitější data a události k jednotlivým zemím z 19. a 20. století.

Domestikace kukuřice v Mezoamerice kolem roku 2700 př. n. l. umožnila rozvoj stálých zemědělských osad, který se datuje do období kolem roku 2300 př. n. l. Pravidelné dešťové srážky a teplo po celý rok umožnily v úrodných záplavových rovinách tropických pralesů jihovýchodního Mexika sklízet úrodu kukuřice až 4x do roka. To se stalo ekonomickým základem olmécké civilizace. Přibližně roku 1250 př. n. l. měli Olmékové kmenový systém s náčelníky nebo malé státy, kterým vládli dědiční panovníci. Nejdůležitějšími místy byla obřadní střediska s hliněnými mohylami ve tvaru pyramid a monumentálními sochami bohů a náčelníků. Obchod a výměna darů hrály v životě Olméků významnou roli. Olmécké území bylo chudé na přírodní zdroje surovin, a tak musely být dováženy. Výměna darů sehrála důležitou úlohu při šíření olmécké kultury. Na sklonku své civilizace Olmékové vyvinuli nepříliš propracovaný systém hieroglyfického písma, který používali hlavně k astronomickým zápisům.
Mayové mají svůj původ v guatemalských horách kolem roku 1200 př. n. l., kde se vyvinuli ze starších archaických kultur a odkud se kolem roku 1000 př. n. l. začali rozšiřovat do nížin Yucatánského poloostrova. Drenáží mokřin a systémem kanálů byli Mayové schopni zajistit dostatek potravy pro svoji rozvrstvenou společnost. Kolem roku 600 př. n. l. se začala rozvíjet města s mohutnými chrámovými pyramidami. V prvním tisíciletí se rozvíjely komplexní společnosti Zapotéků žijících v údolí Oaxaca. Zde byla výroba potravy zvýšena zavlažováním a budováním terasovitých polí. Došlo k vytvoření systému hieroglyfickému písma.
Na počátku pozdního předklasického období ( 300 – 1 př. n. l. ) už vliv olmécké civilizace slábl, zapotécká civilizace si však svůj vliv podržela, týká se to zejména hieroglyfického písma. Nicméně koncem tohoto období i zapotécká civilizace byla vytlačena civilizací teotihuakánskou a mayskou . Teotihuacán se poprvé objevuje kolem roku 200 př. n. l. jako jedno z četných velkých, prosperujících zemědělských sídel v úrodném Mexickém údolí. Jeho vzestup začal počátkem klasického období ( 1 – 650 n. l. ). Obchod měl pro Teotihuacán velký význam a je pravděpodobné, že zde také vznikla kasta ozbrojených kupců, kterým se v aztécké době říkalo pochteca. Na vrcholu svého rozvoje byl Teotihuacán nejdůležitějším kulturním, náboženským a hospodářským střediskem Mezoameriky. I když teotihuakánská civilizace pravděpodobně znala písmo, žádné nápisy nebo jiné psané záznamy se nezachovaly. Z neznámých důvodů začal Teotihuacán kolem roku 600 n. l. upadat. Záhy po roce 700 bylo město zpustošeno a spáleno, pravděpodobně vetřelci z blízkého města Cholula.
Nejpokročilejší ze všech amerických civilizací předkolumbovské doby byla civilizace Mayů, obývajících Guatamalu, Petén a Yucatán. Vznikaly kmenové svazy a menší státy, budovala se města a monumentální objekty. Během pozdního předklasického období ( 300 př. n. l. – 300 n. l. ) byly založeny silné městské státy, začalo se používat písma, probíhala pokročilá matematická a astronomická studia a byl zaveden kalendářní systém. Nejvýznamnějším mayským střediskem v pozdním předklasickém období bylo město El Mirador, osídlené mezi 150 př. n. l. – 150 n. l. Žilo v něm na 80 tisíc obyvatel, byly zde mohutné, pyramidové chrámy, opevněná palácová čtvrť a několik hřišť.
Ve 3. století n.l. nastal v jižní mayské oblasti úpadek a tradice vztyčování pamětních stél vymřela. Příčinou zániku byl pravděpodobně sopečný výbuch, který rozštěpil horu Ilopango, tisíce čtverečních kilometrů pokryl popelem a na dlouhá léta zničil zemědělství. Po roce 400 n.l. se hlavním městským státem stal Tikal, čítající na 75 – 100 tisíc obyvatel. Na vrcholu svého rozvoje za panování krále Bouřlivá Obloha (411-457) ovládal Tikal většinu střední oblasti a udržoval kulturní a obchodní styky s Teotihuacánem, nejsilnější mocností Mezoameriky. Mayská civilizace klasického období nebyla nijak jednotná. Mayové byli velmi zruční řemeslníci, jejichž umělecké nadání se projevovalo v kamenných skulpturách, malířství, řezbou v nefritu, v hrnčířství a obrábění obsidiánu.
V roce 950 už byla všechna větší města ve střední mayské oblasti v troskách. Pád Teotihuacánu se datuje roku 750. Klasická mayská civilizace však nevymřela, kvetla i nadále na polovyprahlém území severního Yucatánu až do doby kolem roku 1000, kdy se této oblasti zmocnili Toltékové ze středního Mexika.
Zničení Teotihuacánu v 8. st. ve středním Mexiku umožnilo, aby se na toto území stěhovaly nové, jiné populace. Chichimékové a Nonoalkové se usadili v Mexickém údolí, kde se vzájemně promísili a vytvořily národ Toltéků. Kolem 9. století byl založen toltécký stát se středem v Tule, odkud se šířil mimo vlastní Mexické údolí. O toltéckých dějinách je známo jen málo, jejich legendy však zaujímají významné místo v tradici Aztéků, kteří se považovali za potomky Toltéků.
Kolem roku 100 Toltékové obsadili mayské hlavní město Chickén Itzu. Kolem roku 1168 byla Tula zpustošena a na místě toltécké říše vznikly četné městské státy, vzájemně soupeřící. Kolem roku 1200 se přistěhovali ze severu Aztékové, zemědělská populace, která se nakonec usadila natrvalo a v roce 1325 postavilo město Tenochtitlán. Říše dosáhla vrcholu svého rozmachu za Moctezumy, skončila však náhle vpádem Hernána Cortéze v letech 1519 – 1521.
Španělské výboje v Novém světě zasáhly hluboce jak Ameriku samotnou, tak i Evropu. Španělská říše zničila staré kultury a zdecimovala domorodé obyvatelstvo, které se ukázalo jako katastrofálně náchylné k chorobám zavlečeným ze Starého světa. Prosperita říše se opírala především o mexické zlato a stříbro. Aztékové dobývali tyto kovy jen pro obřadní účely, zatímco Španělé je začali odvážet ve velkém množství.
Napoleonova invaze na Iberský poloostrov se stala podnětem pro odtržení kolonií od Španělska. Mexickou válku za nezávislost, která vypukla v roce 1810, vedl kněz Miguel Hidalgo. O pár let později se španělské kolonie ve Střední Americe prohlásily Konfederací spojených provinciích, která trvala až do roku 1838, kdy se její účastnické státy staly samostatnými suverénními státy. V roce 1845 se odtrhnul od Mexika Texas, v letech 1846 – 48 Kalifornie, Arizona, Nevada, Nové Mexiko, Colorado a Utah.
Samostatnost nastala: 1839 – Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, 1848 – Kostarika, 1903 – Panama. Belize získalo nezávislost až v roce 1981.


Časté občanské války a puče.

4. Obyvatelstvo

Naprostou většinu obyvatel celé Střední pevninské Ameriky zastupují míšenci s bělochy, mesticové. Další složkou jsou Indiáni, běloši, černoši. Ti zastupují vždy menšinu obyvatelstva, samozřejmě, že se procentuální vyjádření mění od země k zemi. Jen Kostarika je výjimečná naprostou převahou obyvatel evropského původu.
Oficiálním jazykem téměř všech zemí je španělština. Mexiko je největší španělsky mluvící země na světě, ačkoliv i zde mluví obyvatelé 50 indiánskými jazyky. Jen v Belize je úředním jazykem angličtina, ale většina obyvatel hovoří kreolským dialektem, v němž se odráží složité etnické míšení.
Největší koncentrace obyvatel je na Mexické náhorní plošině ( Ciudad de México je po Tokiu největším městem světa ), dále na Sierra Madre v Guatemale, na vysočinách, v horských oblastech ( Honduras ), v Nikaragui kolem jezer, na náhorních plošinách Kostariky a podél Panamského průplavu. Venkovské obyvatelstvo ( asi 60% ) převládá v Guatemale, v Hondurasu, Nikaragui a Kostarice. Naopak Panama a Mexiko má většinu obyvatelstva typu městského. Mexiko dokonce 75 %.
Většina obyvatel vyznává katolické náboženství. Demografické ukazovatelé jsou typické pro rozvojové země – vysoká porodnost, vysoká kojenecká úmrtnost, nízká střední délka života. Největší roční přírůstky obyvatelstva a porodnost ( 36 % ) v celé Americe má Nikaragua. Zde je též nejvyšší kojenecká úmrtnost – 45 % . Na druhém konci stojí Panama s nejnižší porodností ( 22 % ) a nejnižším přirozeným přírůstkem v rámci Střední Ameriky. Kostarika má naopak nízkou kojeneckou úmrtnost a poměrně vysokou střední délku života. V celé Střední Americe je výrazná negramotnost , dosahují v některých případech i 25%. Jen Kostarika hlásí 7% negramotnost.
Mezi největší města patří México ( 21 000 tis. ob. ), Guadalajara a Monterrey ( 3000 tis. ob.). Všechna výše zmiňovaná se nacházejí v Mexiku. Z ostatních zemí stojí na prvním místě vždy hlavní město, ale v žádném případě se nejedná o města s „obrovským“ počtem obyvatel.
Nejmenší hustotu obyvatelstva má Belize – 10 ob./km2, naopak Salvador nejvyšší – 290 ob./km2. Typickým jevem - hlavně v Mexiku – je velká migrace do USA.


Mexico City
- hlavní město federativní republiky
- nachází se při okraji Anáhuacké plošiny
- kořeny původního osídlení sahají do období před 10 000 let př. n. l.
- hyperurbanizace, více než 10 000 továren, nejznečištěnější město na světě
- třetina domácností nemá kanalizaci, nemoci
- 1985 silné zemětřesení – více než 10 000 mrtvých


5. Hospodářství

Mexiko i přes velké změny, které zejména díky nerostnému bohatství prodělalo, zůstává zemí s obrovskými sociálními rozdíly a také rozsáhlým zahraničním dluhem, který zvyšuje jeho závislost na USA. Mexiko se nachází na přechodu od rozvojové země k rozvinuté. Bankovní index je poměrně vysoký – 47.
Ostatní země jsou rozvojové, zemědělské, s velkými hospodářskými problémy. S tím souvisí vysoká nezaměstnanost (v Guatemala 20%, v Hondurasu 50%) a celková zaostalost (Honduras nejzaostalejší v latinské Americe). Bankovní index těchto zemí je velmi nízký, někdy dosahuje jen 16, 17, na vyšším žebříčku je např. Panama a hlavně Kostarika, jako jedna z nejvyspělejších dané oblasti. Pro Panamu je nejdůležitější sektor služeb a příjmy z provozu Panamského průplavu, Transpanamského ropovodu, z poskytování loďařských služeb „laciná vlajka“, z finančnictví, bankovnictví a turistiky a např. i z bezcelní zóny Colón, kde sídlí přes tisíc zahraničních firem. V zemědělství pracuje neustále mnoho obyvatel – někdy až 20 %, v Nikaragui dokonce až 30 %. Nyní bychom pojednaly pouze o Mexiku a později o všech zbývajících zemích dohromady.


5.1 Hospodářství Mexika

5.1.1 Zemědělství

Pouze 12 % plochy země tvoří orná půda, která při jednoduchých metodách hospodaření nestačí uživit rychle rostoucí obyvatelstvo. Většina půdy je na centrálním plató, zavlažovací projekty umožňují obdělávání i na severu. Od mexické revoluce většina malých farem produkuje převážně pro vlastní spotřebu kukuřici, sorgo, luštěniny, sóju, ovoce ( banány, ananasové melouny, kokosové ořechy ) a zeleninu ( rajčata, chili paprika ). Zejména na vývoz se pěstuje cukrová třtina, ovoce ( citrusy, mango, avokádo, ananas ), bavlna, sisal a káva. Na severu převládá živočišná výroba s rančerským chovem skotu, na jihu spíše chov vepřů. Ryby, zvláště tuňáci, sardinky a garnáti, se loví převážně na vývoz.
V lesích na Yucatánu a jihu země ( celkem zaujímají asi 1/5 plochy země ), se těží tvrdé a vonné dřevo a také čihle na výrobu žvýkaček. Rozsáhlé lesní oblasti jsou těžbou poškozeny. Zemědělství zaměstnává 30% pracujících. V Mexiku má původ řada kulturních plodin, které znali již staří indiáni : kukuřice, paprika, rajče, bavlník a tabák. V pěstování kukuřice, cukrové třtiny, pomerančů a kávy zaujímá Mexiko 3. – 5. místo ve světě. Na skrytých plantážích se pěstují drogy.


5.1.2 Průmysl

Mexiko má velké a pestré nerostné bohatství. Rozhodujícím zdrojem příjmů je těžba ropy v oblasti podél Mexického zálivu i z jeho šelfu. Těžbu i vývoz ropy stejně jako rozsáhlých zásob zemního plynu ovládá státní společnost Pemex. Také ¾ elektřiny pocházejí ze spalování těchto paliv, necelých 20 % připadá na vodní elektrárny. V Laguna Verde pracuje i jaderná elektrárna.
Mexiko je tradičním producentem barevných kovů. Zaujímá první místo na světě v těžbě stříbra, významná je produkce zinku, olova, mědi, manganu, molybdenu a wolframu. Důležitá je těžba fluoritu ( 1. místo ), síry a solí. Železnou rudu z Duranga na západě země zpracovávají železárny a ocelárny v Monterrey na severovýchodě, kde jako palivo slouží uhlí z dolů v nedalekém Sabinas. Průmysl je koncentrován v hlavním městě a jeho okolí. Zde se vyrábějí především dopravní prostředky, stroje i elekronika, chemikálie a umělá hnojiva i spotřební zboží. Největší centra petrochemie jsou Coatzacoalcos a Tampico.
Barevnou metalurgii má řada měst na centrální plošině. Koncentrace celého průmyslu se dá shrnout do 4 velkých regionů : „Velké Mexiko“, Guadalajara, Monterrey a Veracruz. Dále vyniká ještě hutnictví, výroba praček a chladniček, potravinářský průmysl, výroba cementu a textil.


5.1.3 Doprava

Rozvoj zejména silniční a letecké dopravy podnítil další významný zdroj příjmů – cestovní ruch, na němž se logicky nejvíce podílejí Američané. Z Mexico City vedou do všech velkých měst v okolí dálnice, ale kvalitních silnic je stále málo. Železniční síť je vzhledem k nepříznivému terénu zastaralá a nevýkonná.
Důležitá letecká doprava zajišťuje pravidelné spojení mezi mnoha městy. Méxicó, Monterrey, Guadalajara a známé letovisko Acapulco mají mezinárodní letiště. Největší přístavy, které vesměs slouží vývozu ropy, jsou Veracruz, Tampico a Mazatlán.


5.1.4 Zahraniční vztahy

Jako člen NAFTA udržuje těsné obchodní svazky s USA, malé též s Japonskem a Španělskem. Hlavními exportními komoditami je: elektronika, elektrotechnika, dopravní strojírenství, ropa a ropné produkty. K vyspělosti napomáhá i rozvoj turistického ruchu, stará indiánská města a přímořská turistika.


5.2 Hospodářství zemí Střední pevninské Ameriky ( bez Mexika)

5.2.1 Zemědělství

Zemědělství živí v některých oblastech více než polovinu obyvatel ( Honduras, Guatemala ), v jiných zaměstnává 1/3 ( Salvador, Nikaragua, Kostarika).
Rozhodující je produkce kávy, cukrové třtiny, banánů, kardamonu, bavlny, citrusů a palmy olejné. Pro domácí spotřebu se pěstuje kukuřice, zelenina, boby, luštěniny, rýže a sladké brambory.Živočišná výroba je zaměřená na chov skutu a vepřů. Hovězí maso se z Nikaragui a Kostariky dokonce i vyváží. Lesy poskytují mahagon,cedr, růžové, kampeškové, saténové dřevo, pryskyřici. Sbírá se čihle. Pro vývoz je vhodný i rybolov a zpracování krabů a garnátů.


5.2.2 Průmysl

Průmysl Střední Ameriky není nijak významný. Nerostné bohatství není příliš prozkoumané, anebo je ho nedostatek. Celkově se těží rudy zinku, olova a stříbra ( Honduras ), dále zlato, stříbro a měď ( Nikaragua ), vápenec, zlato, sůl, bauxit ( Kostarika ), štěrk ( Belize )… Zpracovává se hlavně dřevo, cukr, tabák, káva. Průmysl je celkově velmi málo rozvinutý, v některých případek počítá s pomocí jiných zemí. Někde se vyrábí nábytek, textil, cement. Energii poskytují převážně hydroelektrárny na větších řekách.


5.2.3 Doprava

Všechny země mají problémy s dopravní komunikací. Silniční síť je nedostatečná a nekvalitní. V obdobích dešťů často nepoužitelná. Např. v Salvadoru byla během války značná část zničena. Železniční doprava je zastoupena velice málo. Často se v zemi nachází jedna nebo dvě železnice. Vodní a letecká doprava zastupují poslední složku. Letecká doprava spojuje hlavně nedostupné vnitrozemí s okolním světem, vodní je zastoupena hlavně mořskými přístavy u pobřeží. Významný je Panamský průplav, který spojuje Tichý oceán s Atlantickým.


5.2.4 Zahraniční vztahy

Hlavními partnery zemí Střední Ameriky jsou USA, Německo a dále např. i Británie, Mexiko, Japonsko, Itálie. Exportuje se hlavně káva, cukr a banány. Velice významná je turistika.


6. Divy světa

1. Tikal – Majestátní mayské rozvaliny v džungli, od 4. století po Krista, Guatemala

Tikal leží na poloostrově Yucatánu na území, které objevil v roce 1517 Španěl Francisco Hernandez de Córdoba. V následujících třiceti letech je postupně dobyli Španělé. Ti byli přesvědčeni, že plní svatou povinnost. Když papež jako zástupce boží na Zemi prohlásil, že se obyvatelé Yucatánu mají stát královskými poddanými, mohl být každý odpor obyvatel chápán jako rebelie nebo zrada. Roku 1526 byl expedicí do Yucatánu pověřen Francisco de Montejo. Pokyny pro tuto expedici byly uvedeny v dokumentu, který je znám jako Requerimiento. V něm stálo, že král má v úmyslu domorodce z Nového světa obrátit na pravou víru pomocí porozumění a dobrého zacházení. Kdyby se ale protivili, budou Španělé vést proti zemi válku a podrobí ji koruně a církvi. Následovaly roky partyzánské války a odpor proti dobyvatelům přetrvával ještě dlouho.

Tikal v severní nížině mayského území byl snad největším střediskem klasické mayské kultury. V centru Tikalu bylo velké náměstí, které na západní a východní straně ohraničovaly chrámy pyramidového tvaru a na severu akropolis. Kolem tohoto místa stálo na ploše 16 čtverečních kilometrů asi 3000 budov. Počet obyvatel se odhaduje na deset až pětačtyřicet tisíc. Akropolis byla patrně nepřetržitě obydlena po jedenáct století. Dnes je možné si ještě prohlédnout 16 chrámů. Kulturní centrum pokrývalo plochu o rozloze 2,5 čtverečních kilometrů. Náměstí a budovy byly spojeny cestami pro pěší. Takzvané paláce – jednopatrové domy s omítnutými a vyzdobenými místnostmi – byly jako skoro všechny mayské budovy postaveny na plošině. Centrální náboženské budovy stály na vyvýšeném místě. Kamenné skulptury a dřevěné řezby představují mayské panovníky a náboženské obřady. Dřevořezby jsou vidět v některých palácích na ozdobných trámech a nad vchody do pyramid s komnatami na horním konci stupňů. Nejvyšší pyramida je vysoká 70 metrů.
Tikal byl důležitým náboženským centrem, na jehož periférii se usídlil velký počet lidí. Většina Mayů sice nežila v nadbytku, ale přesto bohatě zdobili své hrobky a chrámy. Z úcty k bohům, svým urozeným a mrtvým vytvořili pomníky, které jsou i dnes úchvatné a vzbuzují posvátnou úctu.


2. Teotihuacán – Staré a záhadné město, jehož vznik je dosud nevyjasněn, od 5. století po Krista, Mexiko

Teotihuacán označuje v jazyce nuhua Místo bohů. Původ tohoto působivého místa se váže k civilizaci, která je mnohem starší než civilizace Aztéků. K prvnímu osídlení tu zřejmě došlo asi v 5. století př. Kr. V roce 500 po Kr. byl Teotihuacán největším městem ve Střední Americe. Na ploše 21 čtverečních kilometrů žilo asi 100 000 obyvatel, některé odhady hovoří dokonce o 200 000. Město mělo široké ulice, obrovské kultovní budovy, řemeslnickou čtvrť a četné soukromé domy. Hlavní ulice, Třída mrtvých, byla asi 40 metrů široká a 2,3 kilometrů dlouhá, byla vroubena chrámy a svatyněmi a dominují jí dvě pyramidy. Sluneční pyramida byla asi 65 metrů vysoká a byla postavena asi ze 765 000 krychlových metrů stavebního materiálu, jímž byly kameny spočívající nad jádrem z hlíny a sutě. Neví se přesně, jak Teotihuacán skončil. Je však jisté, že byl násilný konec a že město bylo v 8.století zpustošeno a vypáleno, možná Toltéky.


3. Tula – Domov válečnických Toltéků a jejich boha, opeřeného hada, 10. století, Mexiko

Tula leží asi 100 kilometrů na sever od města Mexiko a dnes má mezinárodní letiště. Tula byly hlavním městem Toltéků. Ti vládli Mexiku jen po 200 let – od poloviny 10. století do poloviny 12. století. Velmi významný byl v Tule opeřený hadí bůh – Quetzalcoatl. Jeho obraz se opětovně objevuje v umění a architektuře města, vine se vzhůru po sloupech a shlíží dolů se zdí pyramid. Zvlášť zajímavý pohled v Tule poskytuje 40 metrů dlouhá hadí zeď. Řada sloupů podpírala kdysi chrámovou střechu, která se nezachovala. Před chrámem bylo velké, zastřešené shromaždiště. Pozůstatky toltécké kultury svědčí o tom, že to byl válečný národ. Věřili, že mohou své bohy usmířit lidskými oběťmi.


4. Chichen Itzá – Jedno z velmi neblahých míst Nového světa, kde se setkaly kultury Mayů a Toltéků, 10.století, Mexiko

Chicken Itzá byla až do 10. století po Kr. důležitým centrem Mayů. Pak, když mayská kultura upadala, získali vládu nad městem pravděpodobně toltéčtí válečníci a proměnili Chicken Itzá ve větší a lepší verzi svého hlavního města Tuly. Bohaté vykopávky, které lze dnes v Chicken Itzá spatřit, nelze připsat výlučně ani kultuře mayské, ani toltécké. Jsou spíš zajímavou směsicí idejí a motivů obou kultur. Ve městě dominuje devítistupňová pyramida El Castillo, má na každé ze 4 stran 91 schodů a byla postavena na zbytcích jiné, starší pyramidy. Chitzen Itzá má snad nejpůsobivější míčovnu v celé Střední Americe. Je velmi rozlehlá a ohrazená 83 metrů dlouhými, 8,20 metrů vysokými stěnami, které jsou od sebe vzdáleny 27 metrů. Na každém konci hřiště stojí chrám. Náboženský význam míčové hry není dodnes znám. Období rozkvětu Chichen Itrá bylo krátké, město bylo kolem roku 1200 opuštěno. Stalo se tak pravděpodobně po zničujícím útoku vládců Mayapanu, obyvatel jiného mocného města na poloostrově Yucatánu.


5. Monte Albán – Centrum říše Zapotéků, 200 př. Kr., Mexiko

V překladu znamená Monte Albán „Bílá Hora“ a leží jihozápadně od města Oaxaca na vrcholu kopce, asi 400 m nad úrovní sousedního údolí a archeologická lokalita není narušena současnou výstavbou. Archeologové rozdělují historii výstavby tohoto města do pěti fází.počátek se datuje už do roku 200 př. n. l. V okolí byli rozvinuty zavlažovací systémy, které umožňovaly intenzifikaci zemědělství. S mayskou civilizací pravděpodobně vycházeli Zapotékové dobře.
Monte Albán byl v době svého největšího rozkvětu především náboženským centrem s náměstími, terasami a chrámovými plošinami a s velikou, dosud uspokojivě neprobádanou pyramidou.


6. Kostel Panny Marie Quadalupské – Nejuctívanější svatyně v Mexiku stojí na místě, kde se prý jednomu chudému rolníkovi zjevila Panna Marie, od 1531, Mexiko

Kostel leží ve čtvrti La Villa de Quadalupe v severovýchodním předměstí města Mexika. Svatyně se nachází na místě, kde se prý Panna Maria v roce 1531 zjevila indiánskému rolníkovi Juanu Diegovi. První kostel, který tu byl postaven, skromná stavba z hlíny a cihel, měl pro poutníky magickou přitažlivost. V následujících stoletích byl opětovně obnovován a zvětšován, naposled v roce 1895. Kostel má čtyři věže a 40 metrů vysokou kupoli. Uvnitř jsou korintské sloupy, které podporují střechu. Až do sedmdesátých let 20. století tu byl zlatý relikviář. Stál na hlavním oltáři z bronzu a mramoru a obsahoval plášť Juana Diega, do něhož se zázračně vtiskl obraz Panny Marie.
Starý kostel dnes slouží jako muzeum, kde se vystavují náboženské obrazy, sochy a dary, které poutníci a ti, kdo touží po uzdravení, přinesli Panně z vděčnosti.


7. Panamský průplav – Při stavbě průplavu přišly o život tisíce dělníků, 1914, Panama

15. srpna 1914 projel Panamských průplavem první zaoceánský parník. Tím skončila obtížná výstavba průplavu, který vytvořil panamskou šíjí spojovací cestu mezi Atlantickým a Tichým oceánem. Průplav je dlouhý 82,40 kilometrů. Neprobíhá směrem od východu k západu, spíše jej geografie panamské šíje nutí nabrat jihovýchodní směr od Colónu u Atlantského oceánu k městu Panamá u Tichého oceánu.
Při stavbě průplavu bylo třeba nejen zkonstruovat vodní cestu, ale vybudovat také na každém jeho konci přístav, stejně jako vlnolamy, přehrady, propustně a umělá jezera. Také železniční trať mezi městy Panamá a Colón bylo nutno z větší části postavit znovu. První pokus postavit průplav skončil smutně. Jeho iniciátorem nebyl nikdo menší než Ferdinand de Lesseps, který už postavil Suezský průplav. Založil společnost, která se roku 1881 chopila prací. Tvrdý skalní terén, velká úmrtnost na žlutou zimnici a na malárii se staly velkými obtížemi. Projekt se stal nechvalně známou smrtelnou léčkou a některé skupiny dělníků z Francie si hned s sebou přivážely i rakve. Říká se, že došlo asi k 20 000 případům úmrtí, než společnost zkrachovala a v roce 1889 zastavila činnost. Roku 1904 pak Panama a Amerika podepsaly smlouvu, která dávala Americe právo průplav postavit. V roce 1907 znovu začaly stavební práce, tentokrát podle definitivního plánu na průplav nad hladinou moře. Práce řídil americký plukovník George W. Goethals.


8. Národní antropologické muzeum – Jedním z výstavních exponátů je obětní kámen, na kterém byly obětovány stovky lidí, 1964, Mexiko

Muzeum leží v parku Chapultepec ve městě Mexiko a bylo otevřeno v roce 1964. Moderní budova z šedé žuly je dvoupatrová a galerie má uspořádány kolem obdélníkového vnitřního dvora. Protože střechu podpírá jen jeden betonový sloup uprostřed, působí celá konstrukce jako obrovský hřib. Mnozí považují toto muzeum za nejkrásnější v Mexiku a za jedno z nejkrásnějších na světě. Na ploše asi 10 000 čtverečních metrů uchovává bezkonkurenční sbírku uměleckých pokladů, pocházejících z období předtím, než Mexiko dobyli Španělé.
Pravděpodobně nejobdivovanějším výstavním kusem je obětní kámen, na němž aztéčtí kněží krutě usmrcovali své oběti. Jiným zajímavým exponátem je známý kalendářní a sluneční kámen, který se dnes považuje za symbol aztécké kultury. Je to velký, přes 24 tun těžký čedičový kvádr. V muzeu je také mnoho soch bohů ze starého Mexika.


7. Základní údaje
Mexiko



Rozloha: 1 972 546 km2
Počet obyvatel ( 1998 ): 95 000 000
Hlavní město: México
Státní zřízení: federativní republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 mexické peso (Mex$) = 100 centavů
Členství: OSN, NAFTA, ALADI, APEC, OECD
HDP( 1998 ): 400 mld. US dolarů
HDP na obyv. ( 1998 ): 4 300 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 69 let, ženy 75 let

Guatemala



Rozloha: 108 889 km2
Počet obyvatel ( 1998 ): 11 000 000
Hlavní město: Guatemala
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 quetzal (Q)= 100 centavů
Členství: OSN
HDP( 1998 ): 16 mld US dolarů
HDP na obyv. ( 1998 ): 1 500 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 62 let, ženy 66 let

Belize


Rozloha: 112 088 km2
Počet obyvatel (1998): 200 tis
Hlavní město: Belmopan
Státní zřízení: konstituční monarchie
Úřední jazyk: angličtina
Měna: 1 belizský dolar(BZ$) = 100 centů
Členství: OSN, CW, CARICOM
HDP (1998): 500 mil. $
HDP na obyv. (1998): 2 500 $
Naděje dožití při narození ( 1993 ): muži 67 let, ženy 72 let

Salvador


Rozloha: 131 779 km2
Počet obyvatel (1998): 6 000 tis
Hlavní město: San Salvador
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 colón (C) = 100 centavů
Členství: OSN, ALADI
HDP (1998): 6 800 mil.$
HDP na obyv. (1998): 1 100 $
Naděje dožití při narození ( 1993 ): muži 63 let, ženy 68 let

Honduras


Rozloha: 112 088 km2
Počet obyvatel (1998): 6 mil.
Hlavní město: Tegucigalpa
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 lempira (L) = 100 centavů
Členství: OSN
HDP (1998): 3 500 mil. $
HDP na obyv. (1998): 600 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 63 let, ženy 67 let

Nikaragua


Rozloha: 131 779 km2
Počet obyvatel (1998): 5 mil.
Hlavní město: Managua
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 cordóba ( C$) = 100 centavů
Členství: OSN
HDP (1998): 2 000 mil.$
HDP na obyv. (1998): 400 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 65 let, ženy 69 let

Kostarika


Rozloha: 51 100 km2
Počet obyvatel (1998): 3 500 tis.
Hlavní město: San José
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 colón (C) = 100 centimů
Členství: OSN
HDP (1998): 9 000 mil. $
HDP na obyv. (1998): 2 500 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 75 let, ženy 79 let

Panama


Rozloha: 77 326 km2
Počet obyvatel (1998): 2 800 tis.
Hlavní město: Panamá
Státní zřízení: republika
Úřední jazyk: španělština
Měna: 1 balboa (B) = 100 centů
Členství: OSN
HDP (1998): 8 500 mil.$
HDP na obyv. (1998): 3 000 $
Naděje dožití při narození (1998): muži 72 let, ženy 76 let


8. Závěr

Pevninská Střední Amerika je zastoupena 8 státy. Ten nejvyspělejší a největší – Mexiko – by se dal charakterizovat odděleně od ostatních zemí, které toho mají mnoho společného. Společným znakem může být i nedostatek škol, a tím pádem vysoká negramotnost. Velkým problémem je i zdravotní péče, která je zvláště špatně přístupná lidem žijících na vesnici. Též nedostatek vody, časté nemoci, špatné bydlení a hygiena nedávají této oblasti velké šance pro rychlý ekonomický rozvoj.


9. Použitá literatura

Knihy
Anděl, J. , Mareš, R. : „Nový svět“ – Amerika, Austrálie a Oceánie. Olomouc, 2000. Strany 91 – 117.

Bateman, G. a kolektiv : Encyklopedie Zeměpis světa. Columbus, Praha 1995. Str. 76 – 86

Haywood, j. a kolektiv : Encyklopedie Historie světa. Columbus, Praha 1998. Str. neuvedeny.

Kolektiv autorů : Divy světa. Euromedia Group k.s., Praha 2002. Str. 240.
Kolektiv autorů : Všechno o Zemi. Mohndruck, Praha 1998. Str. 768.


Atlasy
Atlas světa , Kartografie, Praha 1984

Časopisy
Geografické rozhledy – Monte Albán. Ročník 11, číslo 2/2001 – 2002.
Geografické rozhledy – Mexico City. Ročník 11, číslo 3/2001 – 2002.

Osnova :

1. Poloha ……………………………………………………3
2. Přírodní poměry …………………………………………3
2.1 Povrch ……………………………………………………3 - 4
2.2 Podnebí …………………………………………………4
2.3 Vodstvo …………………………………………………4
2.4 Rostlinstvo a živočišstvo…………………………………4 - 5
3. Historický vývoj …………………………………………5 - 7
4. Obyvatelstvo ……………………………………………7
5. Hospodářství ……………………………………………7 - 8
5.1 Hospodářství Mexika ……………………………………8
5.1.1 Zemědělství ………………………………………………8
5.1.2 Průmysl…………………………………………………8
5.1.3 Doprava …………………………………………………9
5.1.4 Zahraniční vztahy…………………………………………9
5.2 Hospodářství zemí Střední Ameriky ( bez Mexika )………9
5.2.1 Zemědělství ……………………………………………9
5.2.2 Průmysl …………………………………………………9
5.2.3 Doprava …………………………………………………9
5.2.4 Zahraniční vztahy………………………………………10
6. Divy světa …………………………………………………10 - 12
7. Základní údaje ……………………………………………13 - 14
8. Závěr………………………………………………………14
9. Použitá literatura…………………………………………15

Přílohy:
1. Socioekonomický přehled v mapě
2. Fyzicko-geografický přehled v mapě
3. Historický vývoj – civilizace v mapě

Přidat komentář může pouze přihlášený uživatel.

Kamera - HORA ŘÍP

POČASÍ NA PODŘIPSKU

TEPLOTA

SRÁŽKY

Alpská restaurace - přijďte ochutnat naše speciality     Stavebniny Straškov - Stavte s námi     Vaněk plus s.r.o. - Uhelné sklady     Agrotip - Ing. Blažek - Zemědělská technika     Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem     Lobkowicz Evets     www.mlekozvrazkova.cz - informace o mléčném automatu ve Vražkové a Škodově statku     e-vany - kvalitní česká vana přímo od výrobce     Ginkozahrady     Petr Benetka - nejen umělecký kovář a zámečník     Duoton     MojePodřipsko.cz